Tento plevel byl dříve velmi oblíbenou léčivou bylinou. V Evropě se vyskytuje v hojném počtu, jeho chlupatost na celé rostlině nikdo nepřehlédne. V minulosti se věřilo, že léčí následky hadího uštknutí, dokonce se mu přisuzovaly celkové dezinfekční účinky. Říkalo se mu mnohými názvy jako například volový ocas, panská láska, ocasáč či žebrák. České jméno je odvozeno z tvarů květů, ze kterých vyčnívají tyčinky připomínající hadí jazyk. Mimo jiné latinské echium je odvozeno od slova échion, což v překladu znamená had.
Čeleď: brutnákovité, LA: Boraginaceae
LA: Echium vulgare, SK: Hadinec obyčajný, EN: Viper´s Bugloss
Popis hadince obecného
Dvouletá až vytrvalá bylina dorůstající až do výšky 1 m. Lodyha je vzpřímená, nevětvená, silná, červeně až fialově naběhlá, vyrůstá z přízemní růžice. Listy jsou podlouhle kopinaté až obkopinaté, přízemní řapíkaté, lodyžní přisedlé, všechny jsou celokrajné a přitiskle štětinatě srstnaté. Květy má oboupohlavní a souměrné, vyrůstají v úžlabí listenů, jsou modrofialového zabarvení a tvoří vijany. Plody má trojhranné bradavičnaté tvrdky. Kvete od května do října.
Použití a sběr hadince obecného
Sbíráme kvetoucí nať. Z obsahových látek jsou významné alkaloidy, cholin, allantoin a sliz. Používá se především při vnějším použití ve formě obkladů (na křečové žíly), jako příměs do koupele (při revmatismu) či omýváním na různé ekzémy a vyrážky. Vnitřní užívání drogy se nedoporučuje, jelikož působí toxicky na játra. Uplatnění nachází i jako ozdoba do různých pokrmů a nápojů, také v kandování.