Oblíbená středomořská bylinka příbuzná dobromysli (oreganu). Původní domovinou majoránky je však severovýchodní Afrika a do Evropy se rozšířila teprve v 16. století. Využití nalezne v přírodním léčitelství a je neodmyslitelně spjata s kuchyní.
Čeleď: hluchavkovité, LA: Lamiaceae
SK: Majorán záhradný, LA: Majorana hortensis, EN: Marjoram
Popis majoránky
V našich podmínkách jednoletá bylinka dorůstající výšky mezi 20 – 60 cm. Má rozvětvené stonky, na které přisedají drobné oválné šedozelené až načervenalé lístky s mírným ochlupením. Kvete od června do září. Květy jsou drobné bílé, růžové i světle fialové barvy.
U nás se s ní můžeme setkat ve dvou podobách – francouzská majoránka (listová majoránka), která je mohutnější a má více listů a německá majoránka (kvetoucí majoránka), které se v našich podmínkách daří lépe a rychleji dozrává.
Použití a sběr majoránky
Sklízíme nať před rozkvětem.
Majoránka obsahuje éterický olej, třísloviny a hořčiny.
V léčitelství se využívá jako podpůrný prostředek při nechutenství, k podpoře tvorby žaludečních šťáv a lepšímu trávení a dále při bolestivých křečích ve střevech.
Majoránka má nasládlou vůni a je neodmyslitelně spjata s průmyslovou výrobou uzenin. V kuchyni nalezne uplatnění v polévkách, bramborových pokrmech (například známý „bramborák“), vaječných pokrmech, salátech, paštikách, pokrmů z jater a jehněčího, vepřového a husího masa.
Majoránku přidáváme až v poslední třetině tepelné úpravy pokrmu.
Využívá se také v potpourri podobně jako levandule, yzop, nebo heřmánek.
Majoránkový čaj
Využívá se právě při potížích v oblasti žaludku a střev. Připravíme jej tak, že jednu polévkovou lžíci majoránky přelijeme dvěma šálky horké vody a necháme 10 minut louhovat, poté scedíme. Popíjíme několikrát denně po doušcích.
Majoránková koupel
Uvolňuje a uklidňuje. Připravíme stejně, jako čaj a nálev přilijeme do koupele.
Pěstování majoránky
Vyséváme po špetkách od března do května do květináče za okno, nebo fóliovníku. Předpěstované sazenice třídíme po 2 až 3 do hnízda a ven přesazujeme po „ledových mužích“. Vyžaduje slunné a teplé stanoviště. Půdu majoránka preferuje propustnou s lehkou zeminu obohacenou kompostem. Rozhodně ne jílovitou, kterou bychom museli patřičně zpracovat. Snáší dobře sucho, co však nesnese je mráz.