Třezalka tečkovaná, známá také jako svatojanská bylina či bylina sv. Jana. Třezalka je známá již řadu let. Považována za kouzelnou a léčivou bylinku, která našla své využití v magii. Měla chránit před bleskem a dokonce léčit lidi trpící náměsíčností. V malých žlázkách je obsažené červené barvivo, které se nazývá hypericin neboli „krev sv. Jana“. Právě díky tomuto barvivu si lidé ve středověku mysleli, že mají uhranuté krávy. Jejich mléko bylo zbarveno dorůžova.
Popis třezalky
Třezalka patří mezi vytrvalé bylinky. Dorůstá do výšky 30 až 60 cm. Oddenek je plazivý a větvený, vyrůstají z něj přímé a tuhé lodyhy. Lodyhy jsou v průřezu a mají jen dvě podélné úzké lišty. Pětičetné pravidelné květy dorůstají až 25 mm v průměru. Třezalka kvete od června do srpna. Je známá po celé Evropě, severní Africe, v Asii a také na Sibiři. Velice dobře snáší sucho. Je hojná na slunných místech a dobře roste jak v nížinách tak i v horách. Často ji najdeme na mezích, pastvinách, loukách, ale i na vlhkých místech.
Použití třezalky
V červenci a srpnu se sbírá nezdřevnatělá část této rostliny – kvetoucí nať. Ta nám poskytne oficiálně uznávanou drogu (Herba hyperici), která je velmi oblíbená v lidovém léčitelství. Odřezávají se asi 25 až 30 cm dlouhé kvetoucí olistěné vrcholky. Ty sušíme na dobře větratelném a temném místě. Na slunci tato droga ztratí barvu. Třezalka se využívá jako sedativum (má mírně zklidňující účinky), vhodná je pro lidi se špatným krevním oběhem, vylučuje žluč a je protizánětlivá. Třezalku je možné využít i na zevní potíže – do koupele při léčbě hemeroidů, k obkladům na zanícené rány a ke kloktání.
Pěstování třezalky
Můžeme pěstovat na zahradě i v květináči ze semen. Vyžaduje běžný substrát, slunce, ale i polostín. Třezalku zaléváme mírně.
Na co si dát pozor? Při nadměrné konzumaci třezalky hrozí ovlivnění hormonální antikoncepce.